Tak jsem vystudovala střední školu, zakončila krásnou maturitou s vyznamenáním. Pokusila se o nějaké to vyšší vzdělání, ale moc to nevyšlo, tak jsem si řekla: "Nevadí, půjdu rok na jazykovou školu, vylepším si jazyk a možná udělám certifikát".
Ten jsem udělala poměrně snadno a aspoň si trochu dokázala, že nejsem úplný idiot.
Další rok jsem se rozhodla opět vyzkoušet VŠ, ale nakonec jsem šla na potravinářskou VOŠ a říkala si, že je to aspoň trochu můj obor, že na hotelovou, kde bych platila 20k+ za semestr fakt nemám peníze.
No jo...
Jsem ve škole třetí měsíc a mám toho dost. Nikdy jsem nečekala, že to bude lehké jako střední škola a bude to spíš výzva, ale dostala jsem takové poučení, že to, že se škola týká potravin neznamená, že to má něco společného s mým oborem ze střední.
Když totiž nastoupíte někam, kde si myslí, že máte víc jak jen základ a vy fakt nemáte ani to, může to být problém. Ok, nemusí, když se jedná tak o jeden předmět. ne, když se to blíží k číslu 5 a více.
Když si poslechnete slova jako třeba: "Co jsi čekala, nebude to lehké, musíš víc zabrat," tak fakt neposlouchám kolenem a jsem si toho vědoma, ale jak se mám stíhat doučit základy a zároveň to co se zrovna probírá...
A už jsem fakt unavená z toho to pořád poslouchat. Nechci už pokračovat, nebaví mě sedět na hodinách když vím, že se mi to pak stejně všechno slije dohromady (ne, že bych pořád jen seděla u pc a brečela jak mi to nejde, sešity doma mám, snažím se si to do hlavy nabouchat). Zabíjím čas vypisováním protokolu (prakticky do včerejška jsem ani pořádně netušila jak vypadá a profesorce je nějak jedno, že 80% ze třídy na tom je stejně) či čučením do sešitu z matematiky abych stejně nevěděla o co se jedná.
Nikdy jsem nebyla na předměty jako chemie, matematika, fyzika. Říkala jsem si, že bych to mohla nějak zvládnout, ale ne, nezvládám to a nemám ani energii dál pokračovat, zvlášť, když do toho mám i povinnosti jako třeba práce, bez které se jaksi neobejdu, protože mám své výdaje a nechci být věčná pijavice rodičů.
Proč se držet na místě, kudy má cesta očividně nevede a místo toho můžu být prospěšná jinde...
Prostě nejsem super chytrá dcera, která by byla dostatečně dobrá pro vyšší studium... Teda rozhodně ne pro to o co se pokouším teď.

Pauza?

Ach ano, opět hnijeme. No, ale kdo ví, třeba se to brzo napraví =).
Ale zpět k tomu co jsem chtěla napsat původně.
Nápady na příspěvky vždycky přijdou v tu nejnevhodnější dobu - v práci. Je to na jednu stránku logické. Člověk přemýšlí nad čímkoliv, jen ne nad prací. A bohužel nedisponuji pracovním místem, kde bych si mohla sednout za obrazovku a jen tak si něco napsat. A koneckonců, tenhle příspěvek vlastně nakonec o práci i bude.

Nevím jak to mají v kancelářích či někde jinde, ale na místech kde jsem kdy pracovala měl člověk po určité odpracované době nárok na pauzu (30 minut). V tom nevidím problém. Nicméně, v dnešní době hodně lidí kouří, což mi je vlastně jedno, jsou to jejich plíce, já to vlastně všude okolo "jen" čmuchám. A nadřízení vědí, že někteří prostě nezvládnout nekouřit 8 hodin (nebo jsou na tom stejně a chtějí prostě kámoše na kouřící pauzy) a tak dovolí svým pracovníkům "skočit si na cígo" s tím, že čas na téhle mini-pauze je odečten z jejich přestávky. A dostáváme se k jádru pudla. Zatím jsem se nesetkala snad s nikým kdo by to dodržoval. Nejde mi o ten fakt, že ty lidi kouří nebo že jsou na těch pár minut pryč. Jde mi o to, že já se prostě nemůžu sebrat a na pět-deset minut se někam zašít s tím, že mi to vlastně zaměstnavatel ještě proplatí.
Ale to by ještě pořád šlo, kdyby to bylo tak 2x za 8 hodin...
Ale přijde vám snad normální, aby člověk během pěti hodin (abych to osvětlila, bylo to během té doby co jsem tam byla, kdo ví jak to bylo před mým příchodem) šel 3x na tu svoji mini-pauzu a pak na regulérní 30 minutovou u které též obtěžkal svoje plíce dávkou nikotinu?

Ano, tenhle příspěvek je poněkud butthurt, ale tak co, takový malý mini-hejt jsem si vždycky chtěla napsat :D.

Člověk si tak jde z práce...

Pokaždé, když se rozhodnu se z práce trochu projít po centru a uříznout tak pár zastávek metra, kterýma bych musela jet, tak vždy na Náměstí republiky narazím na muzikanty, dneska to byla tahle čtveřice. Nebýt pozdě a mít víc času, tak tam zůstanu déle.

Animefest 2012

S myšlenkou, zda-li sepsat či nesepsat report z této akce jsem si pohrávala už v době kdy akce samotná probíhala. Ale tak, přeci jen svůj názor tady vyjádřit můžu, no ne :D.

Abych nějak začala, Animefest je už dnes prakticky tradiční akce konající se v květnu v krásném městě Brno (to, že si z něj dělám neustále srandu neznamená, že se mi nelíbí :D), ale letos již už v ne tak tradičních prostorech. Z původního kina Art se nám Animefest po čase přesunul do Scaly, Bakaly, přilehlých random hotelů až se nakonec letos usadil na výstavišti. Toť stručný průřez místy kde se Animefest již nacházel a každá změna byla k lepšímu (mohu to ještě porovnat, zažila jsem všechna zmíněná místa).
Jak jsem již zmínila, místo to bylo možná pro začátek trochu netradiční, ale to neznamená, že by místo bylo špatné. Naopak. Pro akci podobného rázu naprosto ideální a jen doufám, že se tam budou konat i další ročníky. Někteří mohou nadávat na to, že to "ztratilo tu domáckost", ale pak si neuvědomují, že by to tu "domáckost" ztratilo dřív či později vzhledem k tomu, že oblíbenost podobných akcí se stále zvyšuje. A osobně, klidně oželím nějakou domáckost, po poměrně dlouhé době jsem celou dobu akce mohla chodit na toalety a nemusela se bát, že mě tam něco sežere jak se na jiných akcích, které jsou pořád jen "domácké", děje. Nemusela jsem se děsit, že mě ušlape dav (když vynecháme momenty před oblíbeným programem) a neměla jsem daleko k čerstvému vzduchu - nečekaně i během programu (snad jen mrznutí v Rotundě bylo až trochu moc :D).
Takže ano, obrovské plus za prostory.
Nemohu zcela dobře popsat jak moc dobrý byl program, jelikož jsem stihla jen Cosplay divadlo a vyhlášení cen a kdybych to měla postavit jen na tomhle, asi to moc nepochválím...
To co tu teď zmíním možná vyzní hrubě, ale nu což, proč bych se měla krotit.
Opravdu by se možná někdo měl zamyslet nad tím co vpustí do Cosplay divadla, rok co rok je sice možná víc scének, cosplaye bývají propracovanější a říkáte si, že by to mohlo být fajn... Do té doby, než aktéři otevřou ústa a snaží se o něco co se má podobat např. vtipné scénce z jejich oblíbeného anime. Možná ten příběh vypadá dobře na papíře, ale v realitě to pak dopadá jinak. Bohužel, dokud obecenstvo bude jaké bude (instantní yaoi fanynky kterým stačí nějaký ten fan-servis z Naruta a jiných mainstreamových titulů) a dokud si lidé doslova nevyžádají něco kvalitnějšího, tak máme smůlu. Z programu většinou neodcházím dřív a neudělala jsem to ani teď, ale kdo ví jestli to vydržím i příště.
Ale abych tak nějak konečně í shrnula můj Animefest.
Z Prahy jsem vyrážela v pátek zhruba po 13:00 a cesta proběhla v pořádku, pohrála jsem si s dotykovou obrazovkou v autobusech SA a pak stejně usnula pod vlivem prášku proti nevolnosti. Do Brna jsem dorazila o půl čtvrté a po prvotních komplikacích (např. můj doprovod netušíl, že letos to není tam kde loňské ročníky) jsem se octla na místě konání. Chlum lidí se mi rozhodně nezalíbil a navíc já vůbec nepotřebovala na recepci jít, když tu nejsem ani jako návštěvník, potřebovala jsem se jen odškrtnout, že tu jsem, vyfásnout jmenovku a jít dělat svou práci. Což by nebyl problém, kdyby infostánek nebyl hlouběji v budově a rozhořčená paní z ochranky (či kdo to byl) na nás nezačala ječet, ať si jdeme koupit lístky. Slušně jsme jí několikrát vysvětlili, že my si lístky kupovat nejdeme, že tu jsme jakožto výpomoc. Došli jsme na infostánek aby se zjistilo, že na papírech stejně nejsme. Měla jsem s sebou naštěstí vytištěný nějaký papír co doslova říkal, že organizátor jsem, takže nebyl žádný problém, dopsala jsem se, vyfasovala náramek (další plus - obyčejná papírová vstupenka se vyvinula a dostali jste stahovací náramek na ruku), označení, že jsem organizátor a hurá do Hudebních her.
Většinu festivalu jsem byla právě v Hudebních hrách - jelikož jsem tam jela jakožto výpomoc, tak se to i jaksi ode mě očekávalo, že tam budu :D. Byly dvě stanoviště, jedno takové všeobecnější s atrakcemi jako iStep (taneční program určený pro více hráčů, na AF tam byly zapojené 4 softpady), Reactable, PS3  a možnost zakoupit si vlastní softpad či jiné věci z Rare-Items (skrytá reklama, woo-hoo). Druhé stanoviště se nacházelo v Rotundě a to s arkádou PIU a stanovištěm s ITG a hardpady, kde se zároveň hrály všechny turnaje a to hlavně i MČR 2012.
Jak jsem již řekla, celý AF se točil hlavně kolem Hudebních her, sem tam jsem si odskočila mrknout na stánky (zakoupit si Vějíř, zkusit své štěstí v tombole apod. - stánků bylo mnoho, ale ceny byly opravdu přemrštěné) případně na minimum programu či jen tak dobít baterky na sluníčku.
Bohužel jedna z věcí co mi poněkud vadila bylo množství random organizátorů, kteří si mysleli, že když dostali visačku, která je označila za organizátory (nebudu používat slovo org, protože to mi teď tak leze na nervy z toho jak jsem to celou dobu poslouchala, že ho odmítám používat), že jsou páni celého světa. Ale to bohužel není problém jen Animefestu, potýkají se s tím i jiné cony, ale tady zas někteří perlili - u jedné slečny jsem se obávala aby jí náhodou nepraskla žilka z toho jak ječí na lidi u dveří - jasné, tlačili se, já to chápu, lidi jsou v podobné chvilky tupé stádo, které zajímají jen židle v sále, ale to snad není důvod, aby tam ně hystericky ječela - a nebyla teda jediná, v mé přítomnosti se to stalo několikrát. Či snad nějaký jedinec, který se snažil žertovat mým směrem, že výtahy jsou jen pro organizátory (stalo se to v neděli, když jsem pomáhala stěhovat stanoviště zpět do dodávky a fakt už jsem toho měla dost, tak jsem si s dovolením asi 3x jela výtahem) a nebo sem tam nějaké útržky rozhovorů co jsem sem tam zaslechla.
Btw: Zajímalo by mě co tak hrozně všechny zajímalo, jestli jdu do tělocvičny, když jsem sotva přijela a měla na zádech ještě krosnu? Neplánovala jsem s ní celý den chodit po akci, fakt ne, shodila jsem ji v Hudebních hrách jen co to šlo :D. Ale vážně, byla jsem v budově pět minut a tři  lidi se mě ptali na tu samou věc. Ani nevím, kde zmíněná tělocvična byla, ale co jsem později zjistila, tak zrovna blízko to nebylo. Tak by mě zajímalo, jak moc si budou lidé v tomto případě stěžovat jako na jiných conech. Nebo to si snad stěžovali jen z recese a tady jim to nevadilo?

I přes podobné střípky musím říct, že Animefest za tu dobu vyrostl v úžasnou akci, která má však ještě občas nějaké ty chybky, které se snad brzo podaří vychytat. Nicméně by to nebyla taková sranda, kdyby bylo vše perfektní, že?

Jak bižuterní krk sehnati

Asi si říkáte, co že se to děje, že to tu pomalu hnije.
Nu a to je to, ono se toho totiž zas tak moc neděje. Musím se přiznat, že poté co mi přišel do pokoje nový počítač, tak si užívám toho, že jej mám (hráčská duše se nezapře) a zatím se mě to drží jak moucha mucholapky.
Ale, tak mohla bych o sobě dát aspoň vědět, že =).
V sobotu jsem oslavila krásných 20 let, dala jsem sbohem -náct s vědomím, že teď už to bude hlavě -cet a s-sát :D.
Původně jsem měla jet slavit na Slovensko (konala se tam jedna akce, na které jsem měla pomáhat), ale nakonec jsem zůstala v Praze a slavila v rodinném kruhu. Bohužel, plán navštívit nějaké muzeum a zakončit to Křižíkovou fontánou byl jaksi naprosto převálcován nákupy (!!!) a fontánu bychom asi stěží slyšeli přes kolotočáře.
A aby nám ten týden krásně začal, já si hned ráno střihla trojitou jízdu autobusem do školy- ze školy - znova do školy a to díky tomu, že jsem měla blbý pocit z toho, že jsem doma nechala v zásuvce něco co bych neměla... No, všechno bylo v pořádku, když jsem dorazila to zkontrolovat. tak jsem aspoň využila času a vyzvedla si nový občanský průkaz - no nádhera =/.
Odpoledne jsem se rozhodla, že si seženu bižuterní krk. Pro prezentaci se hodí, na focení též a navíc se může hodit i při výrobě, tak proč ne? Jenže ono sehnat takový aby mi vyhovoval chvilku trvá, jelikož jsem chtěla opravdu krk a ne jen plato. No, moji touhu ukojil obchod Stoklasa v Holešovicích - díky :D.
Za necelých 14 dní se bude konat znovu International Prague Patchwork Meeting, tak již teď přemýšlím jak to bude letos vypadat a jen doufám, že tam nebude takové příšerné vedro jako loni.
No, snad očekávejte nějaké nové fotky, pokud se překonám a konečně dodělám to co jsem slíbila.