A co jsem já dělala na výstavě patchworku? No, jak jinak, než se nechala nabrat do brigádníků a celé čtyři dny tam pracovat =).
Příležitost přišla díky moji patchwork - pozitivní mamce, která tam sama vystavovala čtyři své práce (celkem jich bylo něco přes 300) - ze třech soutěžních jedno získalo krásné třetí místo a zbylá dvě soutěžila v jedné soutěži. Výsledky budou teprve vyhlášeny, takže jí ještě stále držím palce na umístění =).
A jak to tedy vypadalo. My jakožto pomocná síla (já a skupina dalších slečen (a tuším dva jedinci mužského pohlaví, ale ty jsem potkávala jen zřídka) - většinou dcer patchworkařek a taky kamarádek jedné z dcer hlavní organizátorky) - jsme se museli dostavit již ve čtvrtek akci připravit. Počítalo se s příchodem kolem dvanácté, pověsí se práce, připraví se něco okolo a jde se domů.
Ale...
Firma, která nám měla postavit panely se jaksi zdržela. A to zhruba o celý den, takže jsme tam přijeli, udělali jednu část výstavy, která byla na stojanech, připravili jsme háčky na zavěšení a pak pár hodin čekali, až přijede nákladní auto s první várkou věcí. To dorazilo někdy k večeru a k radosti všech se pánové stěhováci asi neměli moc k vyndavání věcí. Tak jsme se my brigádníci sebrali a šli vyložit první várku. A kolik toho zrhuba bylo? No, představte si takovou tu obrovksou nafukovací halu - máte? A v celé té hale měly být postavené panely - různé uličky apod., aby se měly kam dávat výtvory šikovných lidí. To by bylo ok, kdyby dveře do haly byly větší a prošla tudy paleta. Ta neprošla, takže se to muselo nosit ručně a aby nás to málo zdrželo, nemohly být dveře otevřené pořád a musely se pořád zavírat a jistit, aby se nám hala nevyfoukla :D.
Přišla jsem tedy v době, kdy palety zbývaly zhruba dvě plné a kupa desek na přenos. A jakmile bylo přeneseno (několikrát jsme pěkně rozhýbali celou halu tím, jak byly moc otevírané dveře :D), mohlo se začít stavět. No, stavět. Postavila se tak jedna sedmina a pak se muselo přestat, protože v první várce bylo málo desek a druhá várka byla kdoví kde (aneb, když někdo zahlásil, že za půl hodiny jsou tu, tak to byly ve skutečnosti hodiny zhruba dvě). Když kolem půl desáté večer konečně dorazila druhá várka, stěhováci, co přišli pracovat (heh) vypadali značně rozladěni a doteď by mě zajímalo proč.
Postupně se vynosila i druhá várka a mohlo se začít stavět. nejdřív jsme si dělali srandu, že nakonec budem panely stavět i my (což původně nebyla naše práce :D), ale nakonec se vtip stal realitou (čekat až to postaví ti jedinci, kteří zrovna moc nepomáhali se stěhováním první várky - asi aby si neumazali trika) a začali jsme stavět. Zároveň druhá skupina (většinou patchworkářky samotné, co dojely pomáhat) už začala věšet díla na hotové stěny.
Já s mamkou jsme odjely po jedenácté večer, jelikož jezdil blbě autobus, nestihly bychom potom metro. Prý tam ostatní byli do jedné.
Zbytek akce samotné pak proběhl v pořádku. V pátek se ještě dověšovaly práce a já se nachomýtla k dvojici zahraničních vystavovatelek, které tam byly ze skupiny Quilt Art Group a poznala tam osobě dvě milé a poněkud trochu puntičkářské dámy - Charlotte Yde a Eszter Bornemisza. Obě byly fajn, jedna byla více přátelská a druhá méně. Chvilku trvalo, než jsme je donutili, aby nám říkaly, kam máme věšet díla z jejich skupiny. Samotné věšení by netrvalo tak dlouho (ne, opravdu normálně netrvá pověsit asi čtrnáct věci dvě hodiny), kdyby vždy jedna neměla nějakou výtku k pověšenému dílu a nemuselo se to 3x předělávat. Dověsilo se opravdu chvilku před otevřením akce, tak jsem pak utekla směrem k jedné z pokladen a tam byla do konce výstavy ten den (tzn. do 18:00).
Následující dva dny byly hlavně o pokladně a o šatně, nic jiného nebylo třeba. Maximálně někam něco zanést, vyřídit, dodělat, odevzdat, rozměnit a tak dále. Hlavně jsme se vyhýbali hale, jelikož tam bylo díky mnoha lidem a teplu venku prakticky nedýchatelno. Což se mi nepodařilo v neděli - ty dvě zmíněné dámy měly workshop a tak jsme jim to tam museli jít hlídat - na jejich přání se tam nesmělo fotit a měly tam nějaké knihy na prodej. Vydržela jsem tam zhruba hodinu a půl a musela jsem se vystřídat, jelikož jsem byla na hranici ztráty vědomí z toho příšerného vedra.
Celkově akce proběhla v klidu. V neděli kolem čtvrté se pak začala výstava postupně sklízet a šlo to rozhodně rychleji, než její stavění. Panely jsme přenechali firmě, ať si s nimi dělá co chce.
Sama jsem si domů dovezla spokojenou mamku a příjemné množství nakoupených korálků, dvě čísla časopisu Korálki (ne, není to chyba, tak se ten časopis opravdu jmenuje), pěkné množství modřin a z mé strany pocit z dobře odvedené práce =).
Jsem ráda, že jsem se mohla zůčastit takové akce, které neměla co dočinění s japonskem, anime ani nic takového a doufám, že příští rok se budu moci zůčastnit znovu =).
PS: Omlouvám se za případné hrubky a zmatečnost, těch zážitků je tolik, že ani nejdou pořádně protřídit a tohle je jen takový výcuc :D...
PPS: Kdo má zájem se podívat na dílka mé mamky, tak tu je adresa: http://www.manka.estranky.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat